Bodové ohodnocení mohlo být jistě lepší, komentuje průběžnou třetí příčku zástupce kapitána Kuba
Jeden ze tří členů Malé rady Bukanýrů si v nabitém svátečním programu nakonec přecejen našel okénko a v již tradičním offline rozhovoru zodpověděl několik otázek, týkajících se nejen posledního turnaje.
Do posledního turnaje jsi nastoupil s kapitánskou páskou na ruce. Jak se k Tobě vlastně dostala?
Rozhodně ne zásluhou výkonů na hřišti, to by byli jiní adepti. Od Capitana Bucanera Andy Duffersona Farfána jsem ji dostal zřejmě proto, že jsem členem Malé rady. Náš kapitán se sice navenek tváří k nejdůležitějšímu uskupení uvnitř Bukanýrů chladně až oportunisticky, ale uvnitř k ní chová naprosto opodstatnitelný respekt. Mám teorii, že jde o další vývoj člověka: „Homo sapiens sapiens – člen Malé rady“. S antropology jsem tuto problematiku dosud nekonzultoval.
Jaký je to pocit, nastoupit na hřiště v roli lídra Bukanýrů? Ležela na Tobě tíha odpovědnosti, nebo jsi se spíše těšil z prestiže spojené s kapitánskou funkcí?
Nastoupit v roli kapitána je něco jiného než být pouhým kmánem, o to víc mě těšilo, že jsem coby sváteční střelec nastartoval obrat proti Servisu. Nicméně jsem rád, že se do dalších zápasů vrátí náš skutečný kapitán a ponese ji on.
Ze tří zápasů jste si odnesli 4 body, jaký máš dojem z předvedené hry? Splnilo mužstvo v dané sestavě vytyčené cíle?
Bezprostředně po turnaji jsem byl přesvědčený, že jsme mohli – i přes vynucené absence dvou defenzivních opor – vybojovat více bodů. Pak jsem si ale čtyřikrát musel vyslechnout půldruhé hodiny trvající monolog pana Pinty o tom, že jsme ze statistického hlediska uhráli nejlepší výsledek na palubovce na Várenské, až jsem uznal, že šlo o solidní počin.
V prvním zápase jste se střetli s celkem FC Inkognito, který má často mohutnou převahu v hledišti. Co říkáš na jejich výjimečnou diváckou kulisu?
Smekám a tiše závidím. Neumím vysvětlit, kde je problém, proč my takovou fanouškovskou základnu nemáme. Krom prvního ročníku, kdy jsme se seznamovali s nástrahami pravidel, jsme ve všech sezonách postoupili, pro fandy byla upravena i taktika. Ze 100% betonu jsme přesedlali na divácky atraktivnější 90% beton, ale v ochozech vyhrazených pro náš support pořád relativní prázdno. Možná by pomohlo více osvětových akcí, jako jsme předvedli rok a půl zpět s Konečníkem při prvním setkání s Bučkem.
V zápase proti Servisu Bukanýři dlouho prohrávali, několik minut před koncem jsi však důležitou brankou srovnal skóre a výraznou měrou ses tak podílel na následném obratu v utkaní. Pověz, co se Ti honilo hlavou, když před Tebou zela prázdná kasa a meruna se Ti blížila k pravačce? Syndrom prázdné brány je noční můrou nejednoho Bukanýra..
Situace se už dopředu vyvíjela jednoznačně, bylo jasné, že budu zakončovat do odkryté branky. Na přípravu střely jsem měl hodně času, což je vždycky špatně. Hlavou mi ve vteřině projelo celé video Válec on fire, hit youtube, včetně hudby a opakovaných záběrů. Nakonec jsem ale problém vyřešil jako rutinní kanonýr: zavřel jsem oči a vší silou napálil balon doprostřed.
Poslední utkání jste odehráli proti týmu okolo bratrů Polochů, který jste v létě ve venkovním prostředí dokázali nejednou porazit. Co že to v sobotu nevyšlo?
Všechno bylo proti nám. Pouhá dvojka hráčů ke střídání si vybrala krutou daň na ne zrovna dechberoucí fyzičce mužstva, při jedné z kliček se nám navíc zranil nejproduktivnější muž sezony Mates. Brzy jsme prohrávali o dvě branky, a přestože jsme rychle snížili, na vyrovnání nebo obrat už nám proti hratelnému soupeři nezbyly síly. Snad se nám na konci ledna povede reparát.
Bukanýři mají za sebou polovinu základní části, z 8 zápasů získali 13 bodů a v tabulce jim patří 3. místo. Odpovídá podle Tebe toto umístění ambicím a síle mužstva?
Třetí příčka je umístění, které si celá bukanýrská obec před sezonou přála, nicméně bodové ohodnocení mohlo být jistě lepší. Klasicky žalostná koncovka nás znovu připravila o slavná vítězství, na příštím soustředění máme co pilovat. Hodně si slibuju od návratu Tomáše Kohúta, kterého klub vyslal na půlroční zkušenou do země fotbalových mistrů světa i Evropy. Věřím, že ve druhé polovině sezony obohatí svými poznatky naši kombinaci i finální fázi o nejmodernější prvky.
V minulém rozhovoru dostal prostor k vyjádření svých názorů Tvůj tatínek Pavel. Co říkáš na to, s jakou bravurou se nabídnuté šance chopil, a že se tak stal doslova trhákem internetu? Proběhla doma na toto téma nějaká diskuze či tradiční popichování?
Vzhledem ke smířlivému tónu, k jakému se věčný brepta a kritik uchýlil, žádná přestřelka za zavřenými dveřmi neproběhla. Jen při tradičních vánočních půtkách klanů Sitků a Holešů přišla na přetřes věčná divácká neúčast rodinných příslušníků Honzy Holeše. Sváteční atmosféru to jen příjemně okořenilo.
Do nové sezóny vstoupili Bukanýři v doprovodu nových internetových stránek. O zábavu a informace ze světa Bukanýrů se jejich prostřednictvím starají především Vláďa s Pintou. Jsi s jejich prací spokojený a myslíš, že dělají týmu důstojnou vizitku?
Dnes už se nikdo, kdo jde s dobou, bez webových stránek neobejde a práce zmíněných borců se stala neocenitelnou součástí klubu. K novému roku by si každý, komu není osud mužstva lhostejný a kdo má doma klávesnici nebo si ji může vypůjčit od sousedů, měl dát předsevzetí, že alespoň občas těmto chlapcům vypomůže.
Před několika dny jsme měli konec roku. Jak jsi Ty osobně trávil silvestrovský večer a co bys do Nového roku popřál sobě, Bukanýrům a v neposlední řadě fanouškům?
Ani o silvestru jsem nezahálel a zdokonaloval taktickou stránku věci na počítačových simulacích. Všem bych popřál úspěchy: sobě ve škole, Bukanýrům v postupových zápoleních a fanouškům při shánění kamarádů na tribuny.