Být Bukanýr
„Být Bukanýr, to je styl života“, pronesl za klávesnicí Jiří Skalský, aby to následně mohl zapsat do článku jako citát. A těžko byste mu mohli vyčítat více než jen sebestřednost a tendenci mluvit o sobě ve třetí osobě – neboť k pravdě ten chlapec nemůže být blíže.
Deset let již tepeme do holého kamene ostravské kultury, rozdáváme radost a rozehříváme srdce. Na palubovkách i trávnících, u stolů i pod nimi. Časům, kdy to bylo jen o futsalu (a o pivu – vlastně hlavně o pivu!), těm však odzvonilo již pradávno.
Léta páně 2014 jsme poprvé vyměnili běhání za kulatým nesmyslem za běhání za kulatým nesmyslem s florbalovou holí v ruce. Otřesná věta, ve výsledku však překvapivě solidní počin. Snad jen obava z přílišného opojení úspěchem zabránila borcům černo-oranžové skvadry oddávat se paralelně dvěma rozličným sportům, když v rámci tehdejší zimní přestávky vyklepali aktivní florbalový tým drtivým rozdílem jedné branky. A snad ani není náhodou, že dotyčný tým nedlouho poté hořce ukončil svou profesionální dráhu – zlí jazykové tvrdí, že právě devastující porážka od našich borců byla prvním příslovečným hřebíkem do jejich sportovní rakve.
I to mohlo sehrát určitou roli v přirozeném běhu věcí. Bukanýři se bezmyšlenkovitě zařekli, že nebudou nadále svými podpatky drtit sny a vytyčené cíle týmů v jiných sportovních odvětvích, a s vervou sobě vlastní jali se křížit kordy výhradně mezi sebou navzájem. Kolbištěm k tomuto určeným stalo se hřiště tenisové. Prohánění kulatého nesmyslu je tak klukům, zdá se, osudným.
V současné chvíli máme za sebou již dva úspěšně odehrané a ukončené ročníky. Při své premiéře v roce 2018 naskočilo do soutěže jedenáct nadšenců, a to výhradně z řad Bukanýrských borců a věrných fanoušků. V průběhu léta každý s každým měřil své tenisové síly, zápas od zápasu se zlepšoval a de facto tak pozvedal úroveň celého sportovního počinu. Do závěrečného turnaje na sklonku sezony tehdy vydrželo sedm statečných. Historicky první ročník dlouholeté tradice opanoval Pinta, spolu s ním se na stupně vítězů vměstnali Vláďa a hlavní kotelník černo-oranžové části tribun – Šéf.
Úspěch premiéry nemohl zůstat bez odezvy. Sotva tak poslední sníh opustil antukové dvorce, rozjela se za zvuku fanfár sezóna 2019. Jak roste sláva a věhlas na stokráte skloňované tenisové soutěže, roste i účast a počet odehraných klání. Ačkoli tak ze zdravotních důvodů hned dva věrní sportovci museli celou soutěž vynechat, čítala výsledková listina po finálním turnaji hned na deset jmen! Natočíte-li si ovšem konečné pořadí tak, aby zápatí tabulky směřovalo na východ, můžete s povzdechem parafrázovat jednoho z velikánů válečné prózy dvacátého století; Im Westen nichts Neues. Na čele je zase Pinta, na níže položeném druhém stupínku jej opět o hlavu převyšuje Vláďa. Jen jako slabý závan čerstvého větru změn složil svůj reparát Radim – tam, kde v souboji o bronz v první sezoně pohořel, tentokrát… nepohořel.
A co bude dál? Nánosy sněhu pomalu tají, antukové dvorce se tetelí nedočkavostí. Třeba to slyšíš i ty, čtenáři. To už třetí sezona Bukanýrské tenisové ligy nesměle klepe na dveře.
autor: Skála