Být Bukanýrem je jedna radost, hlásí strážce týmové svatyně Slivka
První kolo opět ukázalo, jak je pro futsalový mančaft důležitý post brankáře. Tam Bukanýry bota rozhodně netlačí. O prvním turnaji, o aktuální formě, ale i o svém pohledu na bukanýrskou otázku se v úvodním interview sezóny rozhovořil pravidelný hrdina černooranžové sestavy. Gólman Bucanero.
1. Vstup do I.třídy se Bukanýrům vydařil na jedničku. Jak bys ty osobně zhodnotil předvedený výkon hráčů v poli?
Úvodní minuty se zdály být trošku nervózní, ale tohle už patří k prvním zápasům sezóny. Po prvních gólech opadla nervozita a hráči se dostali do výborného tempa, které vyústilo ve vítězství. Každý hráč na turnaji přispěl svým dílem. Byl to tvrdý, pohledný, taktický futsal s krásnými góly (Pinta, Štírek, Láďa a další..) a hodně hráčů si sáhlo až na dno svých sil. Z kluků mám radost a věřím, že pokud nám vydrží taková forma, můžeme se těšit z předních příček tabulky.
2. Podle výsledků by se na první pohled mohlo zdát, že šlo o jednoduché zápasy. Realita však byla taková, že jsi velmi často opět musel tahat za záchrannou brzdu. Jak jsi spokojený se svým výkonem a jak vůbec vnímáš chválu, která se na tebe hrne ze všech stran snad po každém turnaji?
Jsem samozřejmě rád za každý zákrok, kterým pomohu k vítězství. Z dobře odvedené práce mám určitě skvělý pocit, i když to kolikrát nejde na mě vidět. V některých zápasech jsem rád, že se na mě hráči mohou spolehnout. Na druhou stranu je období, kdy nemám svůj den. V takových chvílích se zase můžu obrátit já na hráče, že zabojují do poslední chvíle a podrží mě.
3. Zejména zákrok proti Vřesině, kdy jsi soupeři mířícímu do zcela odkryté části tvé svatyně zabránil na poslední chvíli v jasné brance, byl z kategorie neuvěřitelných. V tu chvíli byl stav 6:4 pro Bučka a Vřesina mohla kontaktním gólem zápas podstatně zdramatizovat. Jsi známý flegmatik, ale přece, nebýváš v takových zlomových momentech aspoň trochu nervózní?
Popravdě si takové zákroky moc neuvědomuji. Je to spíše reflexivní a možná proto, že nemůžu už v takové situaci nic ztratit, tak se snažím jít do toho naplno a někdy to vyjde. Na nervozitu moc času není a je potřeba být neustále soustředěný na průběh zápasu. Každopádně takové zákroky dávají brankáři hodně sebevědomí a pocit jistoty.
4. Konec jinak oboustranně povedeného střetnutí právě s Vřesinou poznamenala menší strkanice. Zúčastnil ses?
Navzdory tomu, že jsem měl dobrý výhled na vzniklou situaci a byl jsem poměrně blízko, nebyl jsem přímým účastníkem. Možná, že se jako brankář nerad zapojuji do takových konfrontací. Každopádně napadení našeho hráče bylo celkem zákeřné a nemělo s fotbalem nic společného. Podpora většiny hráčů jen ukázala soudružnost týmu i za cenu červené karty.
5. Přestože důležitých zákroků jsi měl víc než dost, po turnaji jsi lehce lamentoval nad svou malou vytížeností. Bylo to jen naoko nebo aktuálně disponuješ tak výbornou fyzickou kondicí? Že by kvalitní letní příprava?
Cítím, že fyzická kondice je každým rokem lepší a lepší, a to i díky předsezónním zápasům a turnajům. Hodně mi v tom pomáhá i osobní příprava, kterou beru hodně zodpovědně. Co se týká vytíženosti, jsou opravdu chvíle, kdy se vžívám spíše do role zaujatého diváka. Je to zejména v zápasech, ve kterých nemám moc práce, protože se soupeř těžko dostává přes hrající obranou řadu.
6. Na malou permanenci sis však rozhodně nemohl stěžovat v historicky první sezóně, kdy Bukanýři brázdili kolbiště III.třídy ještě pod názvem Arzenel. Vnímáš z brankoviště po těch třech sezónách nějaký herní a výkonnostní pokrok?
Tak určitě. Arzenel bylo takové vejce, ze kterého nikdo nevěděl, co se vylíhne. Nakonec se začalo brzy ukazovat, že z toho nebude jenom obyčejná čutaná v hale. Jde vidět, že se fotbalem bavíme a i to mělo za následek poslední dvě postupové sezóny. Víme, co máme hrát a jaká je role každého hráče na hřišti. Zlepšili jsme se jak v obranné fázi, tak v zakončení a díky elektronické tužce nacvičujeme i různé herní kombinace.
7. Tehdá po prvním ročníku si se divil, že v tom Bukanýři chtějí pokračovat. Stále po každé sezóně bilancuješ a zvažuješ své účinkování v týmu? Baví tě být Bukanýrem? :)
Určitě po každé sezóně hodnotím svoje výkony. Aby se člověk udržel na takové úrovni, neustále by měl být k sobě kritický. Po některých zápasech mám sto chutí s tím praštit, ale do dalšího zápasu mě to přejde a opět jsem připraven hájit naše barvy. Být Bukanýrem je jedna radost. J
8. V loňské sezóně si se po právu mohl pyšnit velice lichotivými čísly. V 16 zápasech si obdržel pouhých 11 branek a úspěšnost tvých zásahů se pohybovala na hranici 93%. Ohromná numera. Sleduješ vůbec svoje statistiky či nad sklenkou dobré Brandy si nepřehráváš videa se sestřihy svých nejlepších zákroků?
S tou Brandy je to dobrý nápad, ale nevím, jak dlouho by mi to vydrželo. Nejsem statistik. Od toho tu jsou jiní. O čísla a statistiky se moc nezajímám. Vždyť já kolikrát až po zápase zjistím, s kým jsme to vlastně hráli a mnohdy ani to ne. Jediné číslo, které sleduji se zatajeným dechem, je narůstající konto v pokutovníku.
9. Nezřídka se stává, že do brány vbíháš právě v okamžik hvizdu rozhodčího, zahajujícího první zápas. Jednou jsi dokonce již v průběhu duelu posílal na střídačku doklady a cennosti z kapes. V čem tkví tajemství tvé neuvěřitelně přesné dochvilnosti?
No jéé, kde jsou ty časy. Kdybych to věděl, tak si nechám přišít kapsy na mých trenýrkách. Bohužel už je nemám, tak musím chodit včas. Ale abych se vrátil k otázce. Problém byl prostě vždy někde na cestě mezi mnou a futsalovou palubovkou.
10. Mezi zápasy turnaje si semtam schrupneš na tribuně, semtam baštíš hot dog, prostě klasické rituály patřící ke koncentraci na utkání. Jak je ale možné, že ti pak schází chuť a síly na pozápasové tiskové konference v nejbližším podniku? A plánuješ v tomto směru na sobě ještě zamakat? :)
To je dobrá otázka. Trošku jsem s ní počítal. V podstatě to tak je. Je potřeba do budoucna bojovat nejenom na hřišti, ale i na pozápasových tiskových konferencích.