Desáté soustředění se čtyřmi nováčky
„Letos jedeme na Šumavu,“ oznámil krátce po novém roce hlavní organizátor Vláďa, kterému se navíc podařilo přilákat na soustředění nováčky, kteří se v posledních dvou letech postupně objevovali v bukanýrském drese. Tibor, Mates, Vaňous a Budík doplnili tradiční pětici Vláďu, Kubu, Pintu, Duffersona a Skálu, přičemž se po letech k mužstvu připojila i bývalá gólmanská jednička Slivka, toho času pracující v Praze.
Jelikož Bukanýry čekala nejdelší cesta v historii soustředění, vyjeli z Ostravy už v úterý odpoledne, aby jednak stihli první poradu ještě před půlnocí, a také aby hned od rána následujícího dne započali pětidenní dril v podobě sportování, společenské zábavy a nalijme si čistého blue skye – i nemalého požívání alkoholických nápojů.
Prvním cílem Boubín
Hned ve středu dopoledne vyrazila Bučka na Boubín, přičemž tempo udávali mladíci Mates s Vaňousem, kteří zřejmě s vidinou dokonale natočeného piva podávali nadstandardní výkon a ostatní se museli přizpůsobit. Nicméně očekávaná odměna se nekonala. Na Boubíně nic k občerstvení nebylo a tak bylo zapotřebí postupovat v cestě dále. Žízeň byla tak veliká, že podstatnou část cesty dolů Bukanýři běželi a prožili tak první náročný trénink. Nakonec se přece jen dostali do hospody, kde bylo pivo i dobré jídlo, takže túra to nebyla neúspěšná.
Středeční porada se zase o něco protáhla, což kvitovalo trio Dufferson, Skála a Kuba, které hrálo svůj oblíbený battle, nicméně se střídavými úspěchy a těžko říct, kdo byl nejlepší. Kuba se sice držel, ale přece jen za svými dvěma kolegy zaostával.
Následující den vyzkoušeli Bukanýři místní víceúčelové hřiště, které nejvíce „zaujalo“ kluzkým povrchem, na kterém si Bukanýři vyzkoušeli tenis i fotbal (hraný bez bot). V každé přípravě lze najít účel. Tady jednoznačně spočíval v tréninku na povrch v hale Varenská, zejména pak na zápasy hrané odpoledne.
Jede se na vodu
Aby bylo soustředění co nejrozmanitější, vymyslel Vláďa na pátek sjezd řeky Otavy. Bylo zřejmé, že k tomu bude potřebovat přemluvit Pintu, jenž v tom smysl neviděl, zvlášť „když se na vodu jede příští rok“. Mates, který se hned na úterní poradě rozplýval nad tím, jak to bude skvělé a že by byl hřích nevyužít situace, dostal následující den za úkol Pintu přesvědčit o smyslu výletu. Neargumentoval jediným slůvkem, a proto se do celé záležitosti vložil Skála, který využil svých psychologických znalostí a tak dlouho do Pinty hustil, až se mu povedlo přimět Pintu změnit názor. Koneckonců bylo jasné, že to tak dopadne.
Nutno však říct, že se jednalo o podařený výlet za krásného slunečného počasí, řeka byla dobře sjízdná, nebylo na ni příliš mnoho vodáků a tak si každý mohl vychutnat krásy okolní přírody. Když se k tomu přidalo i dobré pivo, pocit štěstí byl ještě vydatnější.
Náročná noc
Na pátek večer byl plánován příjezd Slivky. Ten do letošního bukanýrského útočiště dorazil v době, kdy na jednotlivcích byla patrná únava a hrozila tak velmi brzká večerka. Tu nakonec dodržel jen Tibor, který stejně pravidelně chodíval spát nejdříve z Bukanýrů, čímž trumfl i Pintu.
Ostatní se postupně probouzeli k životu a najednou se ve dvou pokojích rozjela velmi dobrá zábava popoháněna dostatečnými zásobami alkoholu. Nejlepšími maratonci tentokrát byli Vláďa s Kubou, kteří hojně diskutovali a pak i přednášeli na venkovním posezení. Měli takový svůj tatranský čajový dýchánek, který je udržoval ve stavu bdělosti. A kdyby Kuba při poslední cestě pro pivko nedonesl zrovna nechutný Argus, seděli by na starém vachrlatém posezení zřejmě až doteď.
Atmosféra houstne
Sobota tak byla ve znamení regenerace po náročné noci. I tak Bučka vymýšlela plán, jak si udělat alespoň krátkou procházku. Na rozhodnutí více než trpělivě čekal do 3. hodiny odpoledne Tibor, jakožto jediný schopný řidič. Když už se konečně dočkal a po třetím dotazu, zda už si může dát pivo, se plány zase měnily s tím, že by se jelo k Černému a Čertovému jezeru, mu bylo opět nařízeno střízlivět. To už ale vycukanému Tibimu trpělivost opravdu došla a za zvolání památné hlášky „Atmosféra houstne!“ do sebe obrátil nejbližšího lahváče. Nic naplat, řidič žádný, nakonec i vinou hrozícího deště se nejelo nikam. Část Bukanýrů si k večeru zašla alespoň na nedaleký Javorník, část mastila Osadníky na základně s pivkem v ruce.
K jezerům (už zase bez Slivky) tak mužstvo vyrazilo následující ráno a zhruba dvouhodinová procházka udělala povedenou tečku za dalším povedeným soustředěním.
Hodnocení nováčků
Nový člen týmu či výpravy bývá přece jen pod drobnohledem. Je tedy na místě zhodnotit jejich premiéru. Pozitivní je, že ani jeden nezklamal. Spíše naopak.
Budík. Tady zřejmě nebyly pochyby, že by nezapadl. S Bukanýry za poslední dva roky prožil mnoho aktivit a to i navzdory tomu, že loňskou sezonu vynechal kvůli zranění. Na soustředění byl vidět i slyšet. Zaujal vedením dobrovolného cvičení nebo pitím blue skye, v čemž byl nepřemožitelný. „Panáky!“ zní ještě nyní nejednomu Bukanýrovi v uších, které se po chatě rozléhalo závěrečný večer. Mezi Bukanýry se silně uchytila přezdívka Bouda, na kterou však Budík reaguje lehce apaticky.
Mates. Když se mu podařilo vystřízlivět, byl tichý a příliš se neprojevoval. Respektive neustále se držel dalšího nováčka Vaňouse. Postupně se ale otrkal, sem tam hodil nějaký ten vtípek a zaujal i fotbalovým umem při „nožičkách“. V pokeru zvolil taktiku jako před časem na grandslamu, tentokrát ale úspěšná nebyla.
Vaňous. Svým přístupem k různým aktivitám zaujal nejednoho zkušeného Bukanýra. Všechno prožíval naplno a jeho dobrosrdečnost a zaujetí pro hru velmi rádi zneužívali bratři Sitkové, kteří ho při společenské hře Dixit znervózňovali odpočítáváním „tři, dva, jedna…“, aby se kochali pohledem na v tu chvíli lehce hysterického Vaňouse s obavou, že už muší položit správnou kartu na stůl. Se všemi nástrahami si však poradil na výbornou. Získané přezdívky – Žváňa, Gayňous.
Tibor. „Ale už toho mám tak akorát,“ prohlásil Tibor v sobotu dopoledne. Nejspořádanější muž výpravy poznal na vlastní kůži náročnost bukanýrských soustředění a musel uznat, že to není pro každého. Zvlášť když se na zodpovědnost ostatních příliš spolehnout nemohl a musel být neustále připraven někam odvézt smečku přiožralých Bukanýrů. Nicméně chemie spolehlivý Tibor – ostatní Bukanýři fungovala velmi dobře.
Pan Bu
Už dlouhá léta nikdo nepochybuje o tom, že na soustředění se pouze nelije, ale maká. K vystupňování svých výkonů měly letos Bučka o motivaci navíc, když první poradou prošel návrh na uspořádání komplexní soutěže, do které mohli hráči získávat body v průběhu celého soustředění. Bukanýři se tak na Šumavě utkali celkem v 8 rozmanitých disciplínách o trofej Pana Bu a o rivalitu rozhodně nebyla nouze...Ale o tom až příště.
autor: Pinta a částečně Vláďa