Konečně jsem protrhl pytel, svěřil se nejproduktivnější Bukanýr Láďa Kozina
Bez servítek a zbytečného studu se útočník Vláďa pustil do interview, ve kterém poodhalil důvody své impozantní fazony, prozradil, v čem vyzval Skálu, a odtajnil, co se děje za zavřenými dveřmi taktické přípravy. Bukanýrská star exkluzivně.
Coby druhý nejlépe střílející útočník bukanýrské historie jsi pět zápasů v řadě vyšel gólově naprázdno, na přesný zásah jsi čekal 42 dní. Jak jsi střelecký půst snášel psychicky?
Samozřejmě to není nic příjemného. Co si budeme namlouvat, útočník je na hřišti od toho, aby dával góly. Nejen, že se mi v posledních zápasech tento úkol nedařilo splnit, já se navíc ani nedokázal kloudně uvolnit, či vypracovat si střeleckou pozici. A když už se na mé trápení ani spoluhráči (v jednom případě dokonce protivníci) nemohli koukat a připravili mi vyloženou tutovku, naložil jsem s ní podobně jako Válec - jalově. Velmi se mi tedy ulevilo, když se na mě konečně usmálo štěstí a prothrnul jsem pytel. Mám samozřejmě na mysli ten pomyslný pytel střelecké smůly.
Gólové sucho jsi zakončil impozantními čtyřmi brankami do sítě Hattricku. Udělal jsi před zápasem něco jinak, nebo ses držel své hry a věřil, že se úspěch musí dostavit?
Já na nějaké rituály příliš nehraju. Ve dvacetiminutce volna mezi zápasy jsem si klasicky snědl svou dávku banánu, uvolnil svalstvo a pleskl svou přítelkyni Lucku přes řiť. Na hřiště jsem pak vběhl jako vždy s chladnou hlavou a hladový po týmovém úspěchu. Co se týče mých 4 branek, je to super, jsem rád, že trošku naplním kasičku a pošimrám své ego. Na druhou stranu z toho nedělám žádnou velkou slávu. Je třeba poděkovat spoluhráčům, kteří mi většinu branek předložili přímo na podnose - stačilo jen nastavit nohu, popřípadě hlavu. U první branky za mě pak spoustu práce odvedl soupeř, který k zápasu celkově přistoupil, dle mého skromného názoru, dosti lehkovážně.
Cejch bukanýrské hvězdy sis po zásluze vydobyl už na historicky prvním soustředění klubu, některé nerozhodnuté fanoušky jsi uzemnil posledním turnajem, kdy sis ke čtyřem trefám přidal i tři gólové asistence. Cítíš v posledních dnech zvýšený zájem médií a fanoušků o tvou osobu?
Bukanýři se všeobecně těší neobvykle vysokému zájmu z divácké strany, na nedostatek pozornosti si tedy nemohu stěžovat ani po zápasech, kdy se zrovna neprosadím. Ovšem ani kdybych vsítil třeba 10 branek, nedokázal bych tím vzbudit větší rozruch, než počiny některých dalších našich umělců, kterými se dodnes baví celý internet. Jako jeden z hlavních členů marketingového oddělení Bukanýrů jsem za tyto reklamní příležitosti, propagující bukanýrské pojetí futsalu, moc rád a mohu přislíbit, že se i v našem dalším působení budeme snažit potěšit a zejména pobavit všechny naše fanoušky, ale i ostatní účastníky ostravského futsalu.
Po čtrnácti utkáních vévodíš produktivitě mužstva, na druhou kolej jsi odsunul tradiční lídry Skálu Kočičku s Andym Duffersonem. Těžíš z extrémně náročné srpnové přípravy, kdy ti nezbyl čas ani na to, abys chodil do práce?
Srpnová makačka hrála zajisté důležitou roli. Přestože jsem známý workoholik, kousl jsem se a podřídil sezóně opravdu hodně, na úkor některých povinností. Doufám tedy, že jsem těmi 4 brankami ještě neřekl poslední slovo. Nemám však strach, že bych si vedoucí pozici udržel příliš dlouho. Tommy i Skála jsou dlouhodobými tahouny týmu a z jejich produktivity těží celý mančaft. Jejich hra má letos opět jako vždy vysokou úroveň a je jen otázkou času, kdy si své pozice dobudou zpět. Je mi ovšem velkým potěšením, že jsem zrovna já ten, který jim dodá onu motivaci navíc. Doufám, že se hozené rukavice chopí a hned v následujícím turnaji přispějí svou kvalitou a zkušenostmi k zisku dalšího plného počtu bodů pro náš tým. Rozporuplný výraz na Skálově tváři po mém sobotním úspěchu vyslal jasný signál o tom, že Challenge is accepted :)
Na příštím turnaji čekají Bučka tvrdí hoši z Mroki, kteří jdou velmi ostře za postupem. Očekáváš proto na začátku března agresivní souboj?
Kluci z Mroki jsou pro Bukanýry velice nepříjemný soupeř, možná vůbec nejnepříjemnější. V kádru mají urostlé obránce, přes které se jen velmi ztěžka přechází a v útoku mají dostatek kvality na to, aby zahrozili z jakékoliv pozice. Věřím však, že naším týmovým pojetím hry a pevnou obranou jsme schopni Mroki porazit a získat tak na ně v tabulce významný náskok. Ohledně agresivity pak doufám, že vše proběhne v soutěživých avšak přátelských mezích a hlavně v duchu fair play. Ovšem srnčím gulášem nepohrdnu :)
Ve druhé polovině soutěže se zdá, že o dvě postupová místa budou krom Bukanýrů bojovat ještě tři týmy – Mroki, Zvěřáci a Šalamoun. Dá se říct, který soupeř je nejtěžší a se kterým do závěru sezony nepočítáš?
Rozhodně počítám se všemi třemi a nebylo by dobré zapomínat ani na týmy z dalších pozic. Pokud se vyplní předpoklad, že se letošní sezóna bude hrát tříkolově, máme před sebou ještě 10 zápasů, které mohou mít prakticky jakýkoliv scénář. Je však pravda, že zmíněné tři družstva představují hodně tvrdý oříšek. O Mroki jsem mluvil již výše, tam musíme být velmi koncentrovaní. Zvěřákům máme zase co oplácet, ty dvě porážky nám ještě doteď hýbou žlučí. Jedná se o zkušený tým, který však jsme schopni porazit, jak jsme se přesvědčili během přáteláků v létě. S Šalamounem to po sobotě máme fifty-fifty, záleží v jakých sestavách se střetneme a koho budou za úspěchem více hnát diváci.
Mužstvo čas od času pořádá taktickou průpravu, která vždy stmelí kolektiv, a bodíky pak naskakují rychleji. Přesto se najdou rýpalové, kteří proti těmto poklidným akcím brojí. Máš pro ně jakožto vrchní statistik nějakou odpověď?
Pokaždé rýpou ti, kteří se z jakýchkoli důvodů těchto čajových dýchánků nemohou zúčastnit. Ti, kteří tyto přípravy koncentrovaně absolvují, získají následující ráno na nadcházející zápasy úplně jiný pohled. Hříšníci, kteří se na taktickou poradu nedostaví, by měli vzít na vědomí, že svou neúčastí ohrožují především výsledky týmu. Díky jejich nevědomosti v oblasti náběhů, formování obrany, trojúhelníků a týmových nápěvů pilovaných v průběhu přípravného večera pak snadno může dojít k narušení určené koncepce hry a následné zbytečné ztrátě bodů. Věřím, že pokud se při příští taktické průpravě sejdeme všichni, promítne se to do projevu naší hry a nemůžeme neuspět. I samotný Šéf se pak bude spokojeně tetelit.
Jako zpestření a také podružné zábavě se věnuješ i basketbalu. Myslíš, že ti tento kontroverzní koníček pomáhá udržovat se pro tvrdá bukanýrská zápolení ve formě, nebo ti spíše ubližuje kvůli vysokému riziku zranění?
Jsem si velmi dobře vědom toho, že moje zápolení na dvou frontách vzbuzuje v obou táborech jistou dávku nevole, jak ve futsale, tak v basketu. Neumím si však pomoci a nehodlám se vzdát ani basketu, ani Buček. Oba sporty jsou mým velkým koníčkem a stále jsem přesvědčen, že se dají zvládat souběžně. Přestože se jedná o úplně odlišná kolbiště, jak basket, tak futsal, jsou kolektivními sporty, které mají podobné principy. Více tréninků mé fyzičce určitě neuškodí, více vypjatých zápasů mi pak dopomáhá se psychicky zocelit v důležitých chvílích. Sprše s kamarády se pak správný Bukanýr neobává v jakémkoliv množství. Jediný problém tak vidím v možné kolizi termínů, ale to se stává zřídkakdy.
Se zdravotními problémy se potýkáš po celou kariéru aktivního sportovce, co do počtu odehraných utkání ale nezaostáváš, na prvního ti chybí jen sedm utkání. Jaký je tvůj recept?
Recept proti zranění bohužel neznám žádný, zmíněná bilance je tedy vážně spíše náhodná. Pokud jsem alespoň trochu schopen nastoupit, zápas v černooranžovém dresu si nenechám nikdy ujít. Je to samozřejmě dáno i tím, že školu i brigádu mívám přes týden a o víkendu se tak mohu plně věnovat svým koníčkům, na rozdíl od některých spoluhráčů, kteří si zvolili odlišnou profesi. Častá zranění jsou zajisté dána i mou chatrnou postavou. Jsem pěkná třasořitka, potřeboval bych více posílit spodní i střední část těla. Snažím se pro to něco dělat, především v létě občas s Konečníkem zavítáme mezi kulturisty. Pánevní oblast pak posiluju celoročně.
Mezi Bukanýry patříš k nejrozumnějším mužům, důkazem budiž tvůj postoj k silné instituci Malé rady. Myslíš, že někteří radikálové postupně dospějí, nebo je jejich pubertální strach z autorit zakořeněn hlouběji?
Od malička jsem vychováván k respektu k autoritám, jež mají svou funkci opodstatněnou vystupováním, činy a postoji. A jelikož jsem ani nikdy nebyl rebel či hnidopich, nemám potřebu směřovat záštiplnou iniciativu ani vůči Malé radě. Radikálům nebudu nic vzkazovat, věřím, že se s nima Malá rada vypořádá sama. Pokud by se však členům Malé rady nepozdávala síla jim svěřeného mandátu, sám za svou osobu navrhuji interní týmové volby, které by jedovatým jazykům jednou provždy přiskříply chloupky. Se svými 198cm můžu veřejně přislíbit, že do tohoto výboru kandidovat nebudu.