Tradiční soustředění proběhlo na Jižní Moravě, poprvé se pilo víno
Nakonec jen sedm Bukanýrů vyrazilo na předsezónní soustředění na Jižní Moravu. Na poslední chvíli se omluvil Slivka z důvodu blíže nespecifikovaného zranění a prodloužil tak smutnou šňůru neabsolvované přípravy na tři neúčasti v řadě. Vláďa, Dufferson, Pinta, Skála, Válec, Dryšlousaur a Kroupis se tak opět museli obejít o gólmanskou jedničku Bukanýrů. Zajímavostí bylo, že všichni zúčastnění absolvovali plný počet dnů (středa až neděle), což nebývalo zvykem.
Veselá cesta
Další novinkou bylo, že Bučka si s sebou vzala kola a první pětice na nich vyrazila již z Ostravy. A první komplikace na sebe nenechala dlouho čekat, když po deseti minutách jízdy Dufferson píchl kolo a muselo se do servisu. Na nádraží se však přijelo včas, důkazem budiž nakoupený alkohol na cestu vlakem. To už byl Dufferson opět jako měsíček, před několika okamžiky byl přece jen mírně rozmrzelý.
Než stačila Bučka otevřít slivovici (anebo už ji otevřela?), čekalo je další překvapení. Na Svinově uviděla Katku jedoucí do Brna, ta obsadila poslední zbývající místo v kupé a o zábavu bylo postaráno. Pilo se, debatovalo se a dokonce i krásně zpívalo, což ocenil nejeden spolucestující.
Čtyřicetiminutová přestávka v Brně na přestup do dalšího vlaku se v tropickém vedru zpočátku jevila jako nepříjemné čekání, ale Bukanýři si poradili po svém a ani se nenadáli, už se nasoukali do osobáku jedoucího do cílové stanice, kterou byly Rakvice. Následné problémy s orientací na místním peróně vyřešila první kolemjdoucí krasavica, která všechny ochotně a se strachem v očích nasměrovala do Velkých Bílovic, kde mimochodem bylo letos útočiště Buček. Problémy s blatníkem se naopak nepodařilo vyřešit Pintovi, který do cíle dorazil až po dvou držkopádech na kole, avšak s úsměvem na rtech. Zhruba za patnáct minut se totiž autem přiřítili Dryšlosaur s Válcem a mohlo se začít ochutnávat víno.
Kolo, degustace a volty
Že Bučka po trochu rozpačité sezoně s mnoha zraněními a nucenými absencemi pojedou nadoraz, potvrdil už první den soustředění. Vláďa konečně vzal mapu do ruky a naplánoval výlet, po kterém měli Bukanýři v nohách čtyřicet ujetých kilometrů. Nejprve navštívili umělou zříceninu Janův hrad a pak se vydali do Lednice, kde si prohlédli tamní areál s překrásnými zahradami. Co je potřeba říct, že vedro bylo šílené a v podstatě po celý pobyt slunce nezalezlo. Až na pár výjimek, ale o tom později.
Osvěžit se Bučka jela do Rakvic, kde je přírodní koupaliště. Každý se osvěžil po svém, někdo ve vodě, někdo u piva.
Večerní program obstarala degustace vína. Ta se v úvodu nesla ve velmi soustředěné náladě s ochotou něco se dozvědět a případně i poznat rozdíly mezi jednotlivými druhy. Postupem času však byla znát touha dát si trochu více do těla, a tak konec degustace přišel vhod, načež Bučka naplno odhalila motivaci návštěvy. Skála se zaměřil na druhy s největšími volty, přičemž to dal i veřejně najevo. Dryšlosaur zase byl tak netrpělivý a nervózní z prázdné skleničky před sebou, že na otázku, jaké si dá víno, okamžitě ukázal se slovem „to“ na jednu z láhví, kterou měl pracovník ve vinárně po ruce, aniž by sám Sarda věděl, jaký druh vína se v ní nachází. Zmatený vinař se mu otázkou „Myslíte ten Veltlín 2016?“ pokusil dát ještě jednu šanci, ale nevrlý Sarda nepřipustil další mrcasení a zvolal „tu vlevo“, čímž nebohého milovníka vína uzemnil. A pak už to byla klasika. Každý pil, jak nejlépe uměl.
A začalo pršet…
Bukanýři nezaháleli ani další den. V devět hodin už byli připraveni na místních tenisových kurtech a v úmorném vedru si zhruba během tří hodin střihli jak dvouhru, tak i čtyřhru. Až na Skálu, který sice plánoval odehrát nějaké zápasy do bukanýrské tenisové ligy, ale jeho budíček byl až okolo dvanácté hodiny.
Z tenisu se jelo rovnou na oběd, na který se přidal Skála, a když už to vypadalo na odjezd, začalo „pršet“. Pinta s Dryšlosaurem tomu unikli, ostatní ale zůstali uvězněni v hospodě a část Bukanýrů tentokrát do sebe nalévala pivo jedno za druhým. Pintovi tak nezbylo otevřít si láhev vína na chatě a jakmile se počasí umoudřilo, Skála, Válec a samozřejmě Dufferson se k němu přidali po příjezdu z hospody.
Zatímco ostatní si šli odpočinout před plánovaným náročným večerem, Dufferson a Pinta sledovali ligový zápas mezi Slavií a Opavou, přičemž během něho došlo na tzv. Duferovu klasiku, kdy hladina jeho alkoholu v krvi vzrostla natolik, že jeho neustálý úsměv a vtípky vystřídala konfrontační nálada, které musel Pinta čelit. A to i přesto, že během zápasu sympatie vyjadřoval k Duferovu oblíbenému celku.
Večer byla v plánu návštěva vyhlášené retro-diskotéky v Zaječích. Zážitek ze sklípku předešlého dne ale zanechal v Bučkách natolik intenzivní dojem, že nějaké tanyny nepřipadalo v úvahu. Vyrazilo se zkrátka opět za panem Zapletalem, a jelikož o zdlouhavou degustaci tentokrát nikdo nejevil zájem, chňapnul každý po flaši své oblíbené odrůdy a jelo se plným tempem už od první minuty.
Dufferson, který si jako jediný nedal přes den pauzu, trhal rekordy v napitých promile. Poučený Sarda si vychutnával vlastnoústně objednaný Hildebrand, dobrák Kroupis kropil suchem sužovanou vinici konkurence a hrdý státník Válec dokonce zpíval státní hymnu. Vláďa se Skálou, týmoví milovníci trofejí a statistik, byli zase vinařem vyznamenáni jako největší píči minulé noci („Pan Veltlín“ a „Pan Hibernal“). Jediný Pinta, přemožen Duferovým odpoledním drilem, po první sklence zvedl nad hlavu bílý prapor a zahanbeně odešel spát ještě před večerkou.
Tu kapitán pro tentokrát stanovil na 3 hodiny po půlnoci, a přestože na ní do poslední minuty nekompromisně lpěl, rebelující trio si ji tajně ještě o půl hoďky protáhlo. Sarda, Vláďa a Kroupis totiž ještě pořád neměli dost a uspat je musela až 137. repríza Baby Sharka.
Návštěva pivovaru
Aby soustředění nebylo jen o víně, v sobotu se Bukanýři rozhodli navštívit nedaleký pivovar Moravský Žižkov. Ještě předtím se na chvíli spojili s Kubou a Týnkou, toho času pracující na Novém Zélandu, aby si vyměnili nejrůznější dojmy. Kuba popřál Bukanýrům úspěšnou sezonu a každý zúčastněný do sebe místo snídaně kopnul dva panáky Bucanera.
Při návštěvě pivovaru pivo příliš proudem nešlo, Bučka si dopřávala spíše jiné osvěžující nápoje. Po obědě (vepřové výpečky, uzená žebra a pečená kolena) je pak nenapadlo nic lepšího, než si jít zakopat na vedlejší hřiště. S plnými břichy a ve třiceti stupňovém horku. Úroveň kvality fotbalu tomu odpovídala. Bylo vidět, že Bukanýři šli do tréninkového utkání z plné přípravy a haprovala jak kombinace, tak technika při přihrávkách, centrech i střelách. Udělat rychlejší pohyb směrem k míči bylo takřka nemožné. Pokud byl mezi diváky skrytě přítomen jeden ze soupeřů futsalové ligy, pak si zřejmě mnul ruce.
Po náročném obědě dostihla únava už i ty nejotrlejší bojovníky. Dufferson, Skála a Pan Žaludek jsou taky jenom lidi a v odpoledním klidu měli i oni problémy překulit se z jednoho boku na druhý. Vyčerpání bylo prostě tak veliké, že byl problém i usnout. Regenerace se ale do tréninkového plánu zařadit musela, Bukanýry totiž večer čekal vrchol soustředění – Cimbálovka pod Předníma.
Třetí večer v řadě byli Bukanýři nuceni pít víno z dílny pana Zapletala, který zajišťoval občerstvení na této místníma vychvalované akci. Nutno podotknout, že to nikomu ani trochu nevadilo, každý Bukanýr si jeho víno doslova zamiloval. Jinak byla přítomna celá vinařská obec, sedělo se na lavičkách pod širým nebem, hvězdy svítily, lahodný mok tekl proudem a zpívalo se za doprovodu úžasné cimbálové muziky.
Ta Bukanýrům na zvláštní přání zahrála hit „Ostravo, Ostravo“ od našeho barda Nohavici, ale k naprostému údivu všech sama od sebe třeba i cimbálovou verzi „Nothing Else Matters“. Bučka chrochtala blahem, Skála si pro svou radost cvičně čmajznul kasu s vybranými penězy a kdo nepřestával věřit a vytrval, mohl zahlédnout i kouzelného jednorožce. Lepší zakončení soustředění na Jižní Moravě si snad ani nešlo přát.
Jedeme domů…a nebo pokračujem?
V neděli Bukanýři zamáčkli slzy, sbalili si svých pár švestek a vydali se na cestu domů. Pinta se Sauronem odjeli autem, zbytek znovu sednul na kola. Po cestě do Břeclavi si všichni nakoupili víno na doma, rozloučili se s vinařstvím Zapletal a po zkratce přes křoví, koleje a zemi nikoho slavnostně nasedli na vlak. Za zmínku stojí, že kilometr před nádražím ještě Dufer znova stihnul píchnout kolo, musel tedy dojít pěšky.
Jízda vlakem se neobešla bez nervů. Nevrlou průvodčí doplnilo úmorné vedro, Dufer prosil o smilování a dvouhodinový camrák ke všemu nabral půlhodinové zpoždění. Díky tomu se nestihnul navazující vlak, kde měli Bukanýři zakoupeny místenky na kola a tak to vypadalo na žhavé odpoledne v Přerovské nádražce. Tento místní lokál měl natolik jedinečnou atmosféru, že si ani Válec nedal pivo a jen nevěřícně koukal na čistou trojitou vodku vedle sedivšího štamgasta.
Všechno ale dobře dopadlo, do dalšího rychlíku se podařilo nastoupit a cestou do Ostravy se podařilo uhasit nejednu žízeň. Ve vyprahlé domovině se ale některým přecejen ještě nechtělo se soustředěním loučit a tak se trio Dufer, Skála a Vláďa rozhodlo zakončit celou výpravu na jedné z Ostravských zahrádek. Plní dojmů a zážitků vyprávěli svým družkám, které se na poslední část programu připojili k nim, všechny úsměvné historky uběhlé letní přípravy až dlouho do noci.
Osmé soustředění stálo za to, kam se vydají Bukanýři příště?
Fotogalerie ze soustředění zde.
Videostřípky ze soustředění zde.