Vrcholové soustředění v Beskydech
Od roku 2011 jezdí Bukanýři na soustředění, aby utužili partu, posilnili svá játra a položili základ pro následující sezonu. Stejně tomu bylo i v červenci minulého roku. A to i přesto, že existoval strašák z loňské sezony, kdy se neodehrál jediný soutěžní duel. Bučka však jako vždy neponechala nic náhodě a Vláďa již od začátku roku pečlivě organizoval bukanýrský vrchol léta.
Na vodu zase ne
Již více než rok před tímto soustředěním bylo rozhodnuto, že se pojede na vodu, jelikož překážka v podobě Pinty byla zdolána. Nicméně člověk míní a covid a rodinné události mění, a tak se s blížícím se jarem dohodlo, že voda bude o rok odložena a pojede se do Beskyd, aby se v červencovém termínu mohli alespoň na chvíli účastnit Skála, Radim, Kroupis, Budík nebo Tibor.
Po všelijakých organizačních eskapádách se Vláďovi podařilo doladit trasu, když během pěti dnů měli Bukanýři dojít z Mostů u Jablunkova do Karolinky a pracovně soustředění nazval „Soustředění v lockdownu“.
Rychlý start
Hned na úvodu je zapotřebí říct, že s účastí to nakonec nebylo nijak valné, což si posádka uvědomila při srazu na Hlavním nádraží. Čítala totiž rovných pět lidí. Vláďu, Vaňouse, Kubu, Pintu a Dufiho měl doplnit ještě Honza, bohužel se však už zhruba týden potýkal se zdravotními problémy a musel tak odpískat druhé soustředění v řadě. Pro bývalou stálici soustředění není dobrá vizitka ani fakt, že už chyběla třikrát za poslední čtyři roky!
Okleštěné skupině to však nezabránilo okamžitě rozjet další letní dril, jak se patří, a zhruba hodinovou cestu do Mostů u Jablunkova maximálně odšpuntovat. Cesta uběhla velice rychle a na Bučka již čekala další výzva v podobě nádražní restaurace, která vrcholila podáváním 70% tatranského čaje. V kombinaci s již náročnou hodinovou cestou si na místní záchody jako první odběhl odpočinout Pinta, nedlouho po něm jeho bratr Kuba a pozadu nezůstal ani Vláďa. Ten to vlastně na celé čáře vyhrál, jelikož po jeho koncertu se muselo uklízet dlouho a kdo ví, zda se neuklízí ještě dodnes.
Inu, úvod zajímavý a to ještě Bučka čekaly čtyři kilometry na chatu Skalka. A rozhodně to nebyla zvlášť příjemná procházka. Naopak stoupání bylo poměrně dramatické a pivo po zdolání prvního vrcholu už zase přišlo vhod. Poté se rozjela první soutěž v boji o trofej „Pana Bu“, kterou obhajoval kapitán týmu Dufferson. Jmenovala se „Člověče, nezlob se!“, přičemž se hrála podle pravidel Vaňousova dědy a nejednomu Bukanýrovi způsobila vrásky na obličeji. Ale byla zábava, hra trvala vzhledem k pravidlům dlouho a tím pádem se stihl zapojit i Kroupis, který z pracovních důvodů dorazil později. Navíc se mu podařilo neskončit poslední, za ním skončili téměř celou hru bezradní Pinta s Vláďou.
Povedená Válcova chata
Následující den byla cílem Válcova chata, přičemž bylo jasné, že organizačně vše proběhne v pořádku, jelikož pár týdnů předtím se ve Školce konala porada, na které zejména ze strany hostitele vládla trošku nervózní nálada, jejímž výsledkem měl být pečlivě vymyšlený večer.
Ale popořadě. Ihned po opuštění chaty Skalka zaujalo Bukanýry venkovní posezení, kde si mohli dát nějaké to pivo na cestu. Krásné počasí a pivo v kelímku si pochvaloval zejména Pinta, do kterého zlatavý mok padal na jeho poměry jedna radost, ani ostatní však nezůstali „pozadu“ a navíc se bavili tím, s jakou „rychlostí“ mizí Pintovi pivo z kelímku.
K Válcovi se tedy šlo v dobré náladě, navíc s vědomím toho, že dalšího člena výpravy potkají na půli cesty. Tak se taky stalo, stále ještě aktivně hrající Bukanýr Válec vzal i čtyřnohého kamaráda, který překážky zdolával s noblesou jako ostatní. K Válcovi na chatu pak přijel ještě Skála a maximální počet účastníků tohoto soustředění se tak zastavil na čísle osm.
U Válce již bylo vše připraveno a nutno podotknout, že o hosty bylo po všech stránkách dobře postaráno. Pivo, panáky, hromada masa – nebylo si na co stěžovat. Do toho Vaňousovo originální přání budoucímu Skálovu potomku, hvězdy svítily, prostě idylka.
Stejně tak bylo kde spát a než se hostitel Válec odebral na kutě, poctivě zkontroloval, zda opravdu mají všichni svou postel, ačkoliv mu již bylo sotva rozumět.
Prší
Ráno si všichni pochvalovali výbornou vaječinu a pak již nastalo menší rozloučení. Z osmičlenné posádky zbyla pětice statečných, jelikož Kroupis musel do práce, Skála ke své téměř rodící ženě a Válec uklízet to, co bylo den předem napácháno.
Vláďa a spol. se vydali na Masarykovu chatu, přičemž je měla čekat dvacetikilometrová túra. Nicméně záhy se měnily plány, jelikož Bučka zastihl vydatný déšť a silná bouře, pořádně promokla a byla velice ráda, když narazila na první hospodu, kde se dalo alespoň trochu usušit si věci. Samozřejmě pivo u toho chybět nemohlo. Zejména Vláďa s Kubou pak vzali do rukou moderní přístroje a studovali, jak se do dalšího cíle cesty dostat co nejpohodlněji, zvláště když se mělo i nadále mračit. Nakonec našli schůdnou cestu přes slovenské městečko Turzovka, kde se poobědvalo a probíhala spíše taktická část soustředění.
Na Masarykovu chatu pak dorazili včas před finále fotbalového Eura, přičemž stihli zahrát i ping pong. Soutěž, která letos také figurovala v „pánovi Bu“.
Sledování fotbalového zápasu pak poznamenaly technické problémy s televizí, to však bylo nic oproti tomu, jak dostat Vaňouse z Vláďova lůžka. Přestože už bylo po utkání, nejmladší z účastníků soustředění se domáhal podívat se na rozhodující penalty, které chvíli předtím úspěšně prospal.
Vrchol, vrchol a zase vrchol
Nejnáročnější část soustředění proběhla předposlední den, kdy se Bukanýři vydali z Masarykovy chaty na horský hotel Kohútka. Před sebou měli zhruba 25 kilometrů.
Nicméně i tak zpočátku nikam nespěchali, zahráli si v klidu vědomostní společenskou hru, aby pak v dobrém tempu stihli večeři. Jak už to tak bývá, zpočátku se probírala různá témata, hrály se hry na zabavení a na konci už každý v tichosti doufal, že túra bude brzy u konce.
Mezitím se stihli trochu najíst v jedné z restauračních zařízení a hlavně započít mistrovství světa v pití blue sky, které bylo součástí „pana Bu“. Nervy to byly obrovské a tak nebylo divu, že po první disciplíně si jeden z účastněných odběhl ulevit do místní přírody. Nutno však podotknout, že to zvládl s grácií. Kromě tohoto úskalí se Bukanýři museli vyrovnat s řadou překážek a nespočet vrcholů, za jejichž zdolání si servírovali zaslouženou odměnu v podobě panáků rumu. Pro úspěšné zdolání cesty nepostradatelné.
Unavení Bukanýři dorazili na Kohútku okolo sedmé hodiny večerní, vydatně se najedli, aby se pak mohli soustředit na pexeso s obrázky, které si podobaly jako vejce vejci, což však nebránilo Vaňousi, aby prodal svou fotografickou paměť a ostatní členy udivoval jistotou, s jakou sbíral jeden bod za druhým. Postupem času si někteří na nelehké pexeso zvykli více, někteří vůbec ne.
Jede se až do konce
Poslední den soustředění čekala pětičlennou statečnou výpravu už jen kratší pochůzka zakončena radovánky na venkovním koupališti. Bučka si v krásné počasí střihla planky, pak výdrž pod vodou a nakonec padl nejeden bluesky. Ten rozstřelový nakonec určil druhého vítěze soutěže o pana Bu.
Konec úspěšného soustředění oslavovali zejména Dufferson s Kubou a Pintou, kteří se rozloučili s Vláďou a Vaňousem a krkolomnou cestu s několika přestupy dorazili do Ostravy ve večerních hodinách – unavení psychicky, fyzicky i společensky.
Bylo to opět náročné!